Twins Paradox

23. 7. – 2. 9. 2020

Vystavující umělci: Světlana Malinová & Matej Martinec

Kurátoři: KUKU Collective

Produkce: Ján Gajdušek

Grafika: Jiří Macků

Zvuk: David Pevný

Rychlost světla na něj působila zcela neomylně. Jeho trajektorií již není přímočará osa. Pokud chce dosáhnout určeného výsledku, musí při startu zrychlit, v půli cesty se otočit a na konci zase zpomalit a přistát. Její tělo se stalo sdíleným živoucím objektem zkoumání. Jeho dech již není přirozeností a krev od teď nekoluje pouze pro něj. Posláním je být zkoumán, zdokumentován, a proto je důležité, aby byl každý krok úspěšný. Překážky spojené s obavami, přehodnocování a disfunkce běžných tělesných jistot pohybu, umocňují prožívání nynějších okamžiků. V přitažlivých symbolech atributů času minulosti, dokážeme vnímat neuchopitelnost. Syntéza těchto symbolů nám umožňuje znovu využívat iluzivnosti pohybu, avšak bez závislosti na hmotě. Představený projekt odkrývá nejednoznačnost experimentu, v němž jedinci kvůli vesmírné misi ztratili soukromí a přirozené emoce. Fáze uvědomování si a nalézání vlastní identity po ojedinělé zkušenosti je mezičasem, který může trvat déle, než předpokládáme. Situace, v níž se nachází, odráží autentické výpovědi, jež jsou zacyklené v časové smyčce příběhu.

Sestra, která společně s bratrem experiment podstoupila, vypráví o návratu domů. Navracení se do reality, jakožto souhrn všeho, co se skutečně odehrává, na rozdíl od pouhých představ, iluzí, přání a doměnek, je velmi obtížné. Fyzická a psychická zátěž, fyzionomické jevy spojené s náročnou cestou, které reagovaly na tělo a okolí či vlastní úvahy nad úspěšností projektu mohou být tíživé. Tento způsob vyprávění je obecně velmi atraktivní, jelikož obsahuje explikace o vesmírných jevech, oblast, která je nám tak vzdálená svou většinovou nedosažitelností. Světlana Malinová příběh skutečné události rozkládá a hraje si se základem autentického vyprávění. Reinterpretuje základní prvky, čímž přetváří dokumentární záznam do narativnější příběhové linky s osobitou fikcí ve vztahu k genderovým otázkám. Matej Martinec pracuje s vizuální dualitou příběhu. Vytváří animace, na kterých se zdanlivě hmotná tělesa, inspirovaná mystickými symboly a cykličností času pohybují v opakujících se kruzích. Geometričnost představuje řád, pohyb představuje proměnnost. Dohromady uchopují neměnnost fyzikálních zákonů, některé z animací však posouvají pojetí těchto principů do vizuální abstrakce. Následná rekonvalescence po návratu je popsána subjektivně a oproštěná od sourozeneckých vazeb. Samotný příběh nám nenabízí vodítka k jeho rozluštění, spíše svým výkladem otevírá sensitivní pohled na téma vesmíru, který jinak vnímáme spíše technokraticky, neemocionálně.

Text: KUKU kolektiv

Edit textu: Marcel Faltys