Karneval chátry: rozplizlé osudy

Vystavující umělci: Jakub Hájek & František Hanousek
Kurátoři: Tereza Havlovicová & Ján Gajdušek
Opening DJs: dirrtina & dzurillah
Vernisáž: 26. 7. 2021 od 19:00 v galerii Holešovická Šachta, Bubenská 14, Praha 7

FB event: https://www.facebook.com/events/212199937477848/?ref=newsfeed

Rudolf je poštovním doručovatelem ve čtvrti Lichtenberg na předměstí Berlína. Je mu 28 let, je vyučený, má manželku a tři děti, se kterými žije v malém domku nedaleko místního poštovního úřadu. Vstává o půl páté ráno a do práce jezdí na kole. Nosí na míru šitou pracovní uniformu, která jeho povolání dodívá punc serióznosti. Na svou práci je hrdý, je členem rozsáhlého odborového svazu, skrze který má, byť na té nejnižší úrovni, šanci podílet se na dílčích změnách ve fungování a pracovních podmínkách svého zaměstnavatele. Pracovní týden má rozdělený do několika bloků, mezi kterými střídá službu osobního doručovatele ve své čtvrti a pracovníka obsluhy sítě pneumatické potrubní pošty. Ta byla zřízena teprve nedávno a pomocí stlačeného vzduchu je schopna doručovat korespondenci i balíčky téměř okamžitě. I díky ní se dosah a efektivita doručování zásilek v rámci města i celého doručovacího systému rozšiřuje a zrychluje nevídaným tempem. Na Rudolfa se nově vztahuje program sociálního pojištění, penzijního zabezpečení a při troše štěstí také kariérní postup a vyšší plat. Z práce se vrací pravidelně ve čtvrt na pět a věří, že jednou by na jeho úspěch mohlo navázat některé z jeho dětí…

Berlín, srpen 1871.

Zbyšek pracuje jako doručovatel online donáškových služeb v Praze. Je mu 28 let, je svobodný, bezdětný, nedokončil vysokou školu a bydlí ve sdíleném bytě na okraji Žižkova. Vstává v pět hodin ráno a ještě v posteli si dlouho prohlíží nejnovější příspěvky na svém Facebooku a Instagramu. V šest hodin nasedá na kolo a na záda si nasazuje výraznou, molitanem vycpanou krabici s velkým logem donáškové služby. V aplikaci mu mezitím naskočila objednávka na doručení zásilky z Vinohrad na Letnou. Během chvíle nakládá balíček a šlape do kopce, aby zásilku co nejrychleji doručil. Zbyšek je kontraktor, jeho zaměstnavatelem je velká zahraniční start-upová společnost, která mu platí za odježděné minuty a počet doručených zakázek. Nemá pevnou pracovní dobu, jeho zaměstnavatel mu nepřináší žádné sociální ani jiné benefity. Je prostředkem k vykonání služby, bez úcty, bez vážnosti poštovní uniformy, jen s krabicí na zádech. Domů se vrací pozdě, kontroluje počet najetých minut v aplikaci a odhaduje svůj dnešní výdělek. Sní o tom, že si naspoří a už nebude muset doručovat na kole, ale autem…

Praha, srpen 2021.

Při detailnějším pohledu na objekty propojené potrubím zjišťujeme, že je možné je vnímat nejen jako úložiště, či schránky, kam proudí pomyslný obsah spletitého potrubního systému, ale také jako modely, kulisy budov. Přeneseně tedy mohou plnit roli poboček samotné doručovací instituce. K tomu nás může vést jednak využití prvků vycházejících z architektury, jednak určitý scénografický element, např. v podobě fragmentů loutky, evokujících pošťáka či poštovního úředníka, obývajícího danou „pobočku“. Schránky jsou propojené s podstavci, které se svými objekty srostly v širší strukturu, doplňují se, vypovídají o sobě navzájem. Pokud jako diváci přistoupíme na vizuální metaforu doručovacího systému a jeho jednotlivých částí, je scéničnost celé instalace zesílena a nahlédnutí do tohoto uzavřeného světa bude svým měřítkem o to více vybízet k prozkoumávání detailů jednotlivých momentů procesu, který se na „scéně“ odehrává. Autoři výstavy, Jakub Hájek a František Hanousek, vědomě pracují s obsahovými i formálními kontrasty, které promyšleně a s temným humorem stupňují až k absurditě.

Právě absurdita a ironie v dílech silně rezonují již při prvním čtení. Inspiračním zdrojem autorů se stal racionální systém německé pošty 19. století, respektive kapitola knihy Utopie pravidel nedávno zesnulého amerického antropologa Davida Graebera, která o technologii a vyspělosti tehdejšího německého doručovacího systému pojednává a osvětluje, jak úzce je v obecné rovině tato instituce provázána s koncepty společenských a politických systémů (včetně jejich manipulativní roviny) v průběhu 19. století s důsledky pokračujícími až do současnosti. Racionalita a high-tech étos německé pošty předminulého století se ve výstavě před divákem ztrácí, jsou postaveny do kontrastu s ošuntělými trubkami potrubní pošty a samotnými schránkami, jejich zašpiněním, ohořelostí, zanedbaností, amatérským vyspravováním. Vážnost původního účelu je zvolenou formou záměrně ironicky nabourávána. Nabízí se otázka, jak je státní doručovací systém vnímán ze strany občanů v současné době, kdy jeho funkce a služby ve stále větší míře přebírají soukromé společnosti. Co o dnešní (vyspělé) společnosti vypovídá skutečnost, že v 19. století mělo zaměstnání poštovního doručovatele seriózní zvuk, auru vážnosti, z níž v současnosti nezbylo téměř nic?

V systému instalace, který je nám předkládán, je vše propojeno v jeden celek, a přestože je logicky vystavěn, vidíme, že chátrá, je plný chyb, snad způsobených časem, postupným opotřebením a zastaralostí. Pracovníci jednotlivých poboček se je snažili vlastními nedostatečnými silami vyspravovat, udržet v chodu, dát do pořádku to nejzásadnější a snad i zútulnit si „své“ prostředí. Výsledky této snahy však jen umocňují dojem absurdity a marnosti. Průnik chaosu do nastavených pravidel původně funkčního systému se zrcadlí v kresbě uzlů na jedné ze schránek, v chatrných drátěných stěnách, které autoři výstavy z vlastnoručně propletených drátků postupně vystavěli a v mnoha dalších detailech uměleckých děl, včetně způsobu jejich instalace. Vystavené kresby téma doplňují motivy nezastavitelnosti rozjetého (ďábelského) stroje, přidušenosti prostředí, tyranie a zotročování zaměstnanců, touhy po kariérním postupu přes jednotlivé stupínky žebříku institucionální hierarchie atd. To vše je autory podáno velmi zjednodušeným jazykem plným vtipných zkratek a mrazivé nadsázky.

______________________

Jakub Hájek (*1994) a František Hanousek (*1994) působí jako umělecká dvojice od roku 2017, kdy společně dokončili bakalářské stadium Nových médií (Hanousek) a Multimédií (Hájek) na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Od roku 2018 pokračují v magisterském studiu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Intermédia III. pod vedením profesora Tomáše Vaňka. Absolvovali rezidenční stáže v C. Rockefeller Center for Contemporary Arts v Drážďanech, v galerii A.M. 180 a v projektu Dálava na AVU v Praze. V rámci kolektivních výstav byli součástí přehlídky Wasting Around: Tradition in Verses v galerii Bistro 21 v Lipsku, dále vystavovali např. v galeriích Futura, Meet Factory, City Surfer Office, Pragovka, či s kolektivem PGS.