Heartbeaten

1. května – 11. června 2024
Umělci Ryo Koike, David Pinkava
Kurátoři: Tina Poliačková & Lumír Nykl
Výstavní design: Jakub Hájek & František Hanousek
Grafika: nismo95 & Olbram Pavlíček

„A co ty? Dokážeš se probudit a vysvobodit se ze schránky, kterou je tvé tělo loutky? Hi-hihihí!“
Král hádanek, Arlecchino – z akční RPG videohry Lies of P

Ve zmlklých, sirých chvílích / kdy noc své ticho mění v čarozvuk – jak nadšený, zoufalý alchymik, jenž celé žití v temnou vsadil naděj
Percy Bysshe Shelley – Alastor, čili, Duch samoty

Děje se vám někdy, že za tmy sejdete z předem vytyčené cesty a najednou se vaše mysl naplní zrychleným tepem bez zjevného důvodu? Může se stát, že vás přitom dostihne svíravý pocit nejistoty nebo podivného chvění v břiše, podobně jakou zažívá loutka obdařená bušícím srdcem nebo chlapec s mrtvým pohledem. Výstavní projekt Heartbeaten berlínskeho umělce Ryo Koike a Davida Pinkavy vypráví o ztrátě vlastního ukotvení v rozpoznatelných konturách “reálného” světa, náměsíčních potulkách prostorem s rozpitými významy a přízracích, které nás provázejí.

Ryo Koike se na svých malbách nebojí líčit dopodrobna situace a předměty s jejich nejjemnějšími detaily, které však ku podivu více zamlžují než odhalují. Do sebe pohroužení protagonisté zachumlávají chlapecká těla a tváře do těžkých látek a dusivých přikrývek. Interiérové prostory se tříští zrcadlovými odrazy i členitým nábytkem a hrozivými zraňujícími proprietami. Koike buduje tajuplné symbolické světy, ve kterých si neustále pohrává s mnohoznačností vyobrazeného – zlověstný gotický chrlič může být slzným kanálkem, pod kapucou Červené karkulky se skrývají ďábelské rohy, delikátní čajový rituál dekorují povalující se oční bulvy. Tato hra s pohádkovými motivy a symbolickými asociacemi přináší osvobozující probuzení zjitřených duševních stavů – těch dětských, zakouzlených nebo démonických. Podobným způsobem můžou lidská těla nabýt funkci mechanických schránek – oživlého stroje nebo loutky, ale zároveň se obyčejné předměty mohou nadychnout samostatným životním příběhem. Zdá se, jako by si Koike každým tahem štětce budoval magický svět, který je nemilosrdně podrobený vlastním emocím.

Vize z kreseb Davida Pinkavy podobně jako u Ryo Koikeho stojí na somnabulním budování světů a pohlcovaní prostor okolo pomyslného hybatele děje. Mentální cestování se v jeho precizních, přesto expresivních, kresbách vtěluje do postavy nočního chodce nebo od společnosti odtrženého glosátora. Hypnagogicky zastřené vnímání filtruje tok informací, který hrozí přetížením smyslů. Použití repetice, seriálnosti a svérázné systematizace rozkládá symboly a formy, které by za „normálního“ bdělého stavu nesly srozumitelné významy nebo rozpoznatelné kulturní nánosy. Psychedelické tušové nokturno však do sebe nasává vracející se znaky a přeludy. A činí tak s chutí a nenasytností vědomí zasaženého spánkovou paralýzou.

Výstavní intervence Jakuba Hájka a Františka Hanouska podtrhává worldbuilding Ryo Koikeho a Davida Pinkavy jak podpůrnou strukturou v podobě skořápkovitého obydlí, tak hlavně barevnými zásahy, které dávkují diváckou pozornost po kapkách a zarývají se do vědomí plazivými ornamenty. Barva stékající a rozpíjející se po stěnách galerie upomíná na tuší začerněný papír nebo slastnou melancholii zbytnělou lesklou olejomalbou. Výstavní prostor je pozměněný podobně jako se čarami a plochami postupně zvýznamňuje pouliční výjev na oprýskané stěně. Lehce tu můžeme rozpoznat lidskou siluetu pod rouškou tmy nebo náhle pocítit ztrátu kontroly nad vlastní imaginací jako v „high“ stavu mysli, kdy člověk coby loutka pochybuje nad schopností ovládat své tělo a jednání.

David Pinkava (*1SS5) strávil první rok studia na pražské AVU v ateliéru Grafika 1, ale záhy přestoupil do ateliéru Malba 3 (pod vedením Josefa Bolfa, Jakuba Hoška, Nik Timkové), kde momentálně připravuje diplomovou práci. Věnuje se především malbě a kresbě. Vychází z automatizace a systematizace intuitivních či podvědomých prožitků vynořujících se při skicování, usínání nebo hypnagogických halucinacích. Vlastní zkušenost s grafickým designem ho vede k spekulativnímu užívání různých symbolů, log a užitkových motivů, ve kterých si pohrává s variabilitou jejich odosobněnosti, typizace a magického, symbolického nebo až emotivního významu. Jeho práce bylo možné vidět na několika skupinových výstavách, jako např. Něžná v Karlín Studios (2021), 1AMtocAM na festivalu Trať 22 (2022), The Somnambulists v rakouském Kunstverein Eisenstadt (2022) nebo na ateliérové výstavě Třpytky v Nové Perle v Kyjově u Krásné Lípy (2024).

Ryo Koike (*1SS1) je vizuální umělec – samouk původem z Japonska, který momentálně žije a tvořív Berlíně. V centru jeho zájmu stojí především malba, která se stává místem pro poodhalování niterných světů zabydlených melancholickými figurami, fantaskními bytostmi a symbolicky nabitými scenériemi. Plocha plátna dává prostor emocionální hloubce a každý tah štětce přetváří motivy z důvěrně známé reality na zvláštní, až fatalistické výjevy, ve kterých se bok po boku snoubí upřímné okouzlení a až démonické napětí. Koike doposud představil svou tvorbu na dvou sólových výstavách, Tempest v galerii MOLT v Berlíně (2023) a Labyrinth v Cazul101 v Bukurešti (2024). Jeho práce se také objevily na skupinových výstavách PAINTINGS FOR THE TEMPLE OF LOVE v Cob Gallery v Londýně (201S), THE FAIREST 01: Open Your Eyes Again v Kühlhaus v Berlíně (2022) nebo na výstavě VESSELS v galerii Cabin v Berlíně (2024).

Výstavní program galerie Holešovická šachta vzniká za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hlavního města Prahy a Městské části Praha 7.