Goat track, pig trail

Vystavující umělci: Adrian Altman & Bianka Chladek
Kurátoři: Ján Gajdušek
Vernisáž: 16. 8. 2022, galerie Holešovická Šachta, Bubenská 14, Praha 7
Výstava: 16. 8. – 8. 9. 2022

FB event: https://www.facebook.com/events/776456730436951/?ref=newsfeed

Výstava ve svém základu navazuje a rozvíjí přístupy prezentované na společné přehlídce A donde quiera que vaya no conocen mi nombre (Všude, kam jdu, neznají mé jméno) v barcelonském prostoru FOC, kterou Adrian Altman a Bianka Chladek završili zdejší dlouhodobý rezidenční pobyt. Výstava Goat track, Pig trail svým názvem odkazuje k přirozeným, lidmi a zvířaty vyšlapaným zkratkám a stezkám, které se ve městech a na venkově objevují mimo hlavní komunikační trasy. Každý známe a používáme některou z pěšin, kterými si zkracujeme cestu a nejednou máme pokušení sejít z oficiální komunikace a vydat se tou, která je prošlapaná vedle v trávě. Angličtina tyto alternativní trasy označuje slovním spojením „desire path“ – v doslovném překladu „stezka touhy“ nebo „pěšina touhy“ (což v češtině svádí k romantickým představám přírodních cest linoucích se krajinou, kontrastujících s přísným urbanismem městských komunikací). Přírodní zkratky a stezky, jejich nedokonalost a přirozenost, jsou také volnou metaforou k tvůrčímu přístupu i blízkosti tvorby obou autorů.

Práce Bianky Chladek jsou rozmlženými vizuálními kolážemi na pomezí abstrakce a figurace. Vyšívané i dokreslované překrývající kusy textilních záplat na jednu stranu odráží nekonečný proud obrazů z Tumbleru či Instagramu, na druhou stranu však ukazují určitou domácí, kutilskou nedokonalost stehů a spojů, která je blízká každému, kdo si kdy opravoval nějaký kus ze svého šatníku. Hybridní forma vrstvení a záplatování jednotlivých částí obrazů se opakuje také ve vyšívaných ilustrovaných postavách a objektech, které jsou rovněž složenými bytostmi, napůl reálnými, napůl abstraktními. Jejich části nám však vzdáleně připomínají něco, co už jsme viděli, ale nemůžeme si vzpomenout, kde a kdy to bylo – útržek vzpomínky se ztrácí ve vizuálním šumu naší paměti.

Adrian Altman ve výstavě propojuje nejnovější dřevěné objekty s abstraktními malbami. Hrubě opracované kusy dřev svými tvary evokují tělesné útroby pospojované kovovými háky a natřené vazelínou. Dekorativní prvky zároveň odkazují k vizualitě prací vznikajících na lidových sochařských sympoziích. Obrazy přišroubované na bytelných kovových držácích jako malá LCD obrazovka či tablet podivně vyrůstají z masitého organického objektu, jehož povrch připomíná kůži. Haptičnost a slizkost těchto objektů stojí v kontrastu s technicistním ocelovým držákem i abstraktními motivy obrazů v metaforickém screen-saver módu na obrazovkách v showroomu Alzy.

Rukodělně dokrášlované povrchy objektů ve formě textilní záplaty, lepivé vrstvy hrubě opracovaných dřev či potetovaných slupek rozházených jablek mají společný základ v inspiraci lidovou tvořivostí a touze každého z nás se i za cenu nedokonalosti zkrášlit a odlišit.