ESTER PARAS, ANNA WYRWA: LE(M)ON INCEST

Warning: Undefined variable $content in /home/web/holesovickasachta.cz/www/public/wp-content/plugins/gallery-media/wordpress_gallery.php on line 235

kurátor: Patrik Šimon

2. 8.–1. 9. 2018

 

Ester Paras a Anna Wyrwa vystavují vůbec poprvé a zároveň poprvé společně. Spojuje je jejich věk, otevřenost a touha hledat v tekuté každodennosti bez hranic silné momenty, které se spojí s tím, co právě rezonuje v jejich načatých životech.

Ester Paras obdivuje Basquiata, je fascinována filmem Gummo od režiséra Harmony Korine a žije své dny tak, jako kdyby zítra už nemělo být zítra. Stejně jako v oblíbeném filmu i její obrazy poskytují bizarní scény zdánlivě nesouvislého děje, který se pro leckoho může zdát drsným. Ester má zvláštní vlastnost – umí si drsnost představit dřív, než nastane. Když vidíte její obrazy, řekli byste, že nezřízeně pije, fetuje, neví, kdy je den či noc. Ale její plátna jsou deníkové záznamy skrytého vnitřního života, pomocí brutálních i groteskních znaků poskytují zdánlivý návod k jejich čtení. Rukopis je totiž velmi svobodný, expresivní, jako její duše. Dalo by se říci, že jedině v obrazech žije svůj opravdový život, zatímco dny plynou v poklidném bezčasí s urputnou touhou malovat, ačkoli k tomu každodennost neposkytuje vždy vhodné prostředky, a proto mají v sobě tolik zvláštní energie, která vás unese.

Annu Wyrwu fascinuje svět odvrácených neonových nápisů, lightboardů, syrovost městské periferie, jejichž nefunkčnost a fragmentárnost vstupuje do malířčiných monochromních abstrakcí. Jednou z nejtěžších disciplín je černobílý obraz, protože k dispozici máme stovky odstínů černé, stovky odstínů bílé a používat tuto abecedu vyžaduje nejen soustředění a zkušenost, ale také schopnost znát limity obrazu. Ostatně Anna, podobně jako i jiní generačně blízcí umělci experimentuje s formou malířského plátna a blindrámu. Posouvá se za hranice estetizované vizuality a vytváří tím jakési plošné objekty. Její díla zároveň velmi zajímavě vedou dialog s českou abstraktní malbou, ať už máme na mysli Jana Koblasu či Čestmíra Janoška. Ve velkoformátových kresbách se její experimenty blíží k těm nejlepším dekalkům, jaké známe z avantgardy třicátých let. Hledání duchovních parametrů vyprázdněné reklamní současnosti může vést až k démonickému odhalování vrstev ve vlastní geologii psychických zdrojů. Cesta od černých skvrn k bílému minimalismu ozřejmuje, že některé historické momenty v dějinách umění stále nacházejí svou rezonanci s tím, co prožívá a pro sebe objevuje nejmladší umělecká generace.

Výstava je totiž příběhem čističe a mladé dívky. Mathilda a Leon. Svět bystré dívky a geniálního analfabeta. Tenká hranice mezi citem brutality a lolití naivitou. Citron je závratný svou jednoznačnou barvou, ale pod kůrou se skrývá trpký i šťavnatý elixír. Tímhle prizmatem můžeme číst dialog dvou umělkyň Anny a Ester.