Déšť chryzantém v seno shnil

Vystavující umělec: Timur Aloev
Kurátoři: Tereza Havlovicová & Ján Gajdušek
Opening DJ: Daria Roiik
Vernisáž: 7. 10. 2021 od 19:00 v galerii Holešovická Šachta, Bubenská 14, Praha 7

FB event: https://www.facebook.com/events/591412991895486/?ref=newsfeed

V kolotoči se točí a učí osiřelou duši létat.
Jen se toč, jen se toč
v tornádu letního smíchu.
Rozkládající se tělo mění se v Květinové lože.
A skutečně…
Smrt neexistuje.

Tvorba Timura Aloeva (*1990), rusko-českého ilustrátora, kreslíře, malíře a keramika je založena na kombinaci prvků romantismu, renesančních krajin, secesních dekorů, japonských anime, slovanského folkloru, naivity i kýče. Jsme vtahováni do mytického prostředí biblické zahrady Eden, ráje, kde vedle sebe v míru žijí divoké šelmy i stvoření symbolizující nevinnost, bezbrannost a obětování. Hlavními postavami obrazů však nejsou Adam a Eva, jak bychom mohli očekávat, ale právě ona zvířata či fiktivní tvorové, kteří se stávají pod modrou oblohou, v zářivě rozkvetlé krajině, svědky či aktéry událostí, jež nacházejí svůj předobraz v náboženské mytologii, hrdinských legendách a příbězích, inspirovaných východoevropskými ilustrovanými pohádkami, americkými disneyovkami i japonskými anime. Opakovaně se oddávají starodávnému lidovému tanci chorovod, který zaujímá v tvorbě Timura Aloeva významné místo. Jde o kolektivní tanec v kruhu symbolicky odrážející tvar i pohyb slunce a přírodních živlů. Rituál sjednocení, integrity rodu, jednoty s přírodou a mazání osobních hranic.

Důležitým momentem vystavených obrazů a objektů je narativní linie. Je přirozeným důsledkem původního zájmu autora o knižní ilustraci a komiks, kterým věnoval svá předchozí studia na Fakultě umění Ostravské univerzity. Obrazy jsou více či méně názorným vyobrazením širších příběhů, které se rozvětvují a navzájem prolínají nenápadnou dějovou linkou – tancující postava z jednoho díla se tak například na jiném objevuje po smrti a na dalším se setkáváme s jejím duchem. Narativní linie je však doplněna i linií lyricky poetickou, jak napovídá i název výstavy. Aloev díla často pojmenovává autorskými básněmi či verši, které jsou emocionální paralelou i nápovědou k zobrazenému ději.

Přestože hlavními aktéry obrazů nejsou lidé, jejich přítomnost není plně eliminována. Například v obraze Poslední pohled na Eden je pohled na skupinu tvorů v krajině posledním ohlédnutím Adama a Evy do ráje, z něhož byli právě vyhnáni. Nejsou znázorněni, jejich přítomnost je projektována do pohledu diváka, který vidí totéž, jako by se sám stal tím, kdo musí Eden opustit. Díla Timura Aloeva jsou silně ovlivněna jeho zájmem o rostlinný ornament. Flóra je prostoupena secesními tvary, hrou s linií a spirálovitým zakončením listů. Těla rostlin se tak stávají výrazným organickým dekorem, patrným i v prostorové tvorbě. Jeho zájem o rostlinný růst, ovlivněný švýcarským botanikem a sochařem z přelomu 19. a 20. století Hermannem Obristem, je patrný v práci s keramikou a tvarováním objektů. Z původně užitých předmětů, pohárů, mís a váz, se přidáváním dalších a dalších vrstev dekoru stávají díla, která nakonec ztrácí svou užitou funkci.

Propojením zdánlivě neslučitelných motivů vzniká Aloevova vlastní mytologie, jejímž základem je určité znejasnění významů. V množství symbolů a neukončené narativní linii se už ze své podstaty není možné plně zorientovat a dohledat veškeré do děl vložené obsahy. Toto znečitelnění je však záměrné a slouží ve prospěch diváka, kterému je tak dán prostor, aby narativ nacházel a zároveň jej i sám vytvářel.