Ἀνάγκη

Warning: Undefined variable $content in /home/web/holesovickasachta.cz/www/public/wp-content/plugins/gallery-media/wordpress_gallery.php on line 235

Chedly Atallah, Anne-Claire Barriga, Barbora Dayef, Filip Dvořák, Epos 257, Martina Hudečková, Markéta Jáchimová, Šárka Koudelová, David Nosek, Kateřina Miturová, Kateřina Palešníková, Olbram Pavlíček, Adéla Součková, Gabriela Těthalová, Nik Timková

Kurátorka: Eva Skopalová

10. 5. – 13. 6. 2018

 

Ἀνάγκη (Ananké), řecká bohyně osudové nutnosti. Ἀνάγκη je nutnost, proti které „nebojují ani sami bohové,“ jak řekl Simónidés.[1] Ἀνάγκη je nezbytnost, nevyhnutelnost toho, co bylo, ale i způsob, jak minulé ovládá současnost. Ačkoli si myslíme, že jsme to my, kdo objevuje minulost, není to naopak ona, kdo objevuje-utváří nás? Výstava je hypertext a-kauzální decentralizované struktury dějin, kde je minulé vztažené k momentu nyní jako záblesk světla. Jde o způsob vidění světa bez časových škatulek, snad to je ona nevyhnutelná modalita viděného, o které mluví James Joyce v románu Odysseus: „Nevyhnutelná modalita viděného: alespoň to, když nic víc, myšleno mýma očima. Signatury všeho tu mám číst, potěr a chaluhy, nadcházející příliv, tamta rezavá bota. Meze průzračna. Soplivě zelené, modrostříbřité, rezavé: barevné znaky. Ale hned dodává: v tělesech. Vnímal tedy nejprv tělesa a teprv pak barevná. Jak? Asi tak, že do nich vrážel kebulí. Pomalounku. Byl to plešatec a milionář, maestro di color che sanno. Mez průzračna v. Proč v? Průzračno, neprůzračno. Když pět prstů prostrčíš, je to brána, když ne, jsou to dveře. Zavři oči a viz.“ Tento paradox vidění, zavři oči – viz, nás nabádá k pohledu pod formu, signatury všeho umožňují vidět svět jako pevný spletenec vazeb podobenství a sympatií, analogií a korespondencí.[2] Na ruinách minulosti jsme svědky její moci utvářet naši budoucnost. Právě to je záměr výstavy Ἀνάγκη, je to nezbytnost – nevyhnutelnost člověka vydat se na cestu, čelit času minulosti a kráčet vpřed. Jsme Odyssey ve světě umění, hledáme nové smysly na místech, která jsou obyčejná, a kde symboly trhají pouta konvence.

 

[1] Cecil Maurice Bowra, The Greek Experience, New York 1958, s. 61.

[2] Giorgio Agamben, The Signature of All Things. On Method, New York 2009, s. 57. Srov. Georges Didi-Huberman, Die unausweichliche Spaltung des Sehens, in Thomas Trummer (ed.), Ulysse. Die unausweichliche Modalität des Sichtbaren, Wien 2004, s. 128-138.