Blues of the Broken Gate

14. 6. – 12. 7. 2023
kurátoři: Tina Poliačková & Lumír Nykl
grafika: realitycongress & nismo95

“I don’t dream of labor…but I do have work-related stress nightmares”

Sedíš u mentálního soustruhu, klopy saka tě svírají z obou stran jako složky, mezi nimiž překlikáváš. Rozmýšlíš se, jestli bude účinnější dotěrný tikot hodinek na stěně spíš ignorovat nebo jejich ručičky popohnat očima. Nakonec pro ně volíš tichou léčbu a tvá mysl se sama vyprovodí zborcenou branou do Země peciválů.

V knize Late Escapism and Contemporary Neoliberalism: Alienation, Work and Utopia uvažuje kanadský politolog Greg Sharzer o produktivním eskapismu, který je podle jeho slov vlastní pracující třídě. Domnívá se, že prvotní reakcí člověka v otěžích nikdy nekončící a odcizené práce není odhodlaní jednoduše se vzbouřit, nýbrž utéct do mentálního azylu dočasné svobody. Snění za bdělého stavu je cestou nejmenšího odporu a provází jej často stesk po minulosti, ať už té prožité, nebo smyšlené i zprostředkované. Je tomu tak proto, že ti, kdo cítí potřebu unikat do snů, se často zároveň diví, jak se ocitli ve své současné neutěšené situaci. Nutkání k eskapismu však samozřejmě nemotivují pouze pocity vlastní bezvýznamnosti. To hlavní, co tento stav charakterizuje, je totiž jeho všudypřítomnost – dennímu snění se oddává každý*á z nás. Protože je však toto těkavé pobíhání naší mysli vnímané často jako obdoba zahálky a předstupeň povalečství, ne všichni se k ní přiznávají. Nebo aspoň ne bez ujištění sebe sama a svého okolí, že jsme se ocitli duchem mimo jen dočasně a brzy se vrátíme do té pravé reality.

Zasněme se na chvíli nad Land of Cockaigne (Zemí peciválů), odkud pochází antropomorfní vejce, jímž se zabývají práce Eetu Sihvonen*a. Drobná postavička z stejnojmenné malby Pietera Brueghela staršího v podobě naťuknutého vejce s nohami, nově vybavenými plátovou zbrojí,
se osvobozuje z doslova marginální pozice vespod obrazu, odkud dřív spěchala vstříc povalečům jako přísloveční pečení holubi létající do pusy. V aktualizovaném pojetí, jak jej rozvíjí Eetu Sihvonen, dostává nový lore – Egg’s lore se ostatně jmenovala i výstava ve skleníkové galerii Light Harvesting Complex ve finském Vantaa, kde byla dříve vystavená řada prací, jež jsou k vidění i v Holešovické Šachtě. Kompozice původního Brueghelovho díla bývá často interpretována jako kruhová, podobně jako převážná část dobrodružných výjevů potulujícího se vajíčka Sihvonen*a. Původní verze povídačky o Zemi peciválů je založená na vypravěčově gradujícím chlubení se – každá věta na novém řádku obsahuje čím dál větší smyšlenku líčící, jak je tato bájná země skvělá. Mytologie neboli tajemný lore vajíček Sihvonen*a se odehrává v sérii, nese v sobě určitou mechanickou repetici a rovněž přednáší současnou bajku o práci. Vejce nově dostává možnost vystavět si krůček po krůčku vlastní vyprávění o sobě samém.

V podání Eetu Sihvonen*a utopická Země peciválů postrádá moralistní protestantskou kritiku zahálky a obžerství. Naopak se před námi otevírá škála možností sdílení a nápadů, jak společně naložit s životem, ve kterém si volíme vlastní pravidla jeho vyprávění. Přes statické výjevy na pomezí reliéfů, obrazových doprovodů kramářských písní, stop-motion animací a uživatelského rozhraní fantasy RPG se prostřednictvím videí ocitáme přímo v centru dění. Barokně dekorativní začouzené rámy vyráběné Eetu Sihvonen*em i ergonomické adjustace prací Marka Delonga a Anny Slamy mohou sloužit jako vstup do míst, kde práce není ústředním motivem příběhu, ale pouhým spouštěčem, který roztáčí kola skutečného děje: hledání alespoň dočasného osvobození ve skulinách odcizeného světa.

Dynamika zjevování mentálních obrazů a jejich umisťování do souvislostí, nelineární tok času protichůdných směrů hodinových ručiček, témata doslova jenom “viděná z rychlíku”, kdy v odrazu skla spatřujeme záblesky povědomých tváří filtrovaných filmovým zrnem. To jsou stěžejní body, na jejichž půdoryse Marek Delong & Anna Slama rozvíjejí svou asociační hru. Nesourodé uspořádání podivuhodných předmětů v prostoru odpovídá těkavé pozornosti a přetržité struktuře mysli během denního snění. Občas nápadná rozdílnost děl je strategií, jak cyklus vejce ze Země peciválů narušit vzpomínkami a sny člověka uvízlého v nesnesitelně odcizeném koloběhu práce. Práce Eetu Sihvonen*a a dvojice Marek Delong & Anna Slama jsou k sobě přece jen navzájem přilnavé. Jako popínavá rostlina vinoucí se po vnitřní straně rozvrzané brány, která propojuje propustné světy představ a námezdní rutiny.

Eetu Sihvonen (*1994) vystudoval*a grafický design na Aalto University a sochařství na Akademii výtvarných umění v Helsinkách. Ve své praxi využívá především 3D modelování a animace v kombinaci s řemeslnými technikami a tradičnějšími materiály, jako je sádra, dřevo a kov. Jejich prolínání do instalací vychází z estetizovaných barikád v západní městské kultuře, středověkem ovlivněných utopií, vyprávění příběhů a ze světa RPG her. Sihvonen vystavoval*a doma ve Finsku i v zahraničí, objevil*a se například na skupinové výstavě Mystic May v pařížském Community Centre, This Nest for Us to Rest v Pitted Dates v Helsinkách a na off space výstavě Egg’s Lore v rámci projektu Light Harvesting Complex ve finském městě Vantaa.

Anna Slama (*1991) a Marek Delong (*1986) tvoří autorskou dvojici od roku 2015. Delong vystudoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, Slama získala titul na Konstfack University of Arts, Crafts and Design ve Stockholmu ve Švédsku. Ve své umělecké praxi se zaměřují na instalaci, která přesahuje až do formy připomínající site specific scénografii, do které zasazují své sochy, objekty, videa nebo obrazy. Předmětem dlouhodobého zájmu autorského dua je emocionální vypětí a návrat k citlivosti a upřímnosti uměleckých děl. Delong a Slama pravidelně vystavují na české i mezinárodní galerijní scéně, v poslední době svou tvorbu představili například v galerii CATBOX Contemporary v New Yorku, Four to Seven v Rize nebo v pařížské The Community Centre.

Program galerie Holešovická šachta vzniká za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky a Městské části Praha 7.