Nikola Balberčáková & Tristan Gac: Sticky Sweet

Nikola Balberčáková & Tristan Gac: Sticky Sweet
3. 5. – 7. 6. 2023
kurátoři: Noemi Purkrábková & Jiří Sirůček
grafika: realitycongress & nismo95

Sladkými a strašlivými slovy zalévá tento mocný nápoj:
Víno, jež pijeme očima se řine z měsíce v surových proudech.
– Albert Giraud: Pierrot Lunaire (1884)

Z umění čerpám sílu – všechny obrazy, které vlastním jsou mocné.
– Madonna

„V hlubinách hmoty bují nepřehledná vegetace, černými květy rozkvétá tma látky. Už teď střeží sametový dotek, recept na parfém,“ píše v roce 1942 francouzský filozof Gaston Bachelard ve své knize Voda a sny. Na jejích stránkách tvrdí, že estetická filosofie má ve své snaze porozumět „kráse“ odjakživa sklony pátrat po „formě“, zatímco ignoruje „individualizující sílu“ hmoty samotné – materiální imaginaci pramenící přímo z jejího nitra. Rozvíjí proto představu tekutého, a přece obtěžkaného světa, v němž jsou obrazy – jakkoli snové, neuchopitelné či prchavé – vždy neopomenutelně hmotné: Obrazy „mají váhu, jsou základem srdce“.

Jako by se Bachelardovi už tehdy podařilo pojmenovat cosi, co začínáme plně pociťovat teprve nyní, kdy sféra obrazů, jež bylo dříve snad možné považovat za „virtuální“ či „odvozené“, zapouští stále hlubší kořeny do pohyblivých písků naší každodennosti. Právě z této mutující reality vyrůstá práce Nikoly Balberčákové a Tristana Gaca, kteří téměř o sto let později při svém pročesávání „nepřehledné vegetace“ současnosti znovu pronikají do „hlubin hmoty“. Se znepokojivou poddajností karamelového bonbónu zatvrzele uvízlého mezi zuby ulpívají domněle „nehmotné“ digitální skutečnosti na procesech vnímání a myšlení a proměňují tak nejen naši obrazotvornost, ale celou emocionální (infra)strukturu určující kým jsme a jak se cítíme.

Tahy tužky, kovové pentle, dřevořezby a horečnaté záběry na výstavě se k těmto proměnám nevyjadřují – tančí s nimi. Odmítají předem prohranou volbu mezi nedostupnou hloubkou a neproniknutelným povrchem. Raději bez námahy procházejí vším, co jsme kdysi považovali za pevné a radostně stopují afektivní toky napříč materiály a médii. Za hranou upřímnosti či ironie roztírají přesycený lesk „strašidelného světa“, v němž žijeme, s oním drzým úsměvem, jenž se může kdykoli zkroutit v úšklebek. Je to neoddělitelně jemné i drsné gesto: cute, ale toxic, skutečné i fake – lepkavě sladké. Je to ostnatá zahrada, kde réva hýčká chladné ostří břitvy.

Nikola Balberčáková (*1994) absolvovala bakalářské studium v ateliéru intermédií na
Univerzitě výtvarných umění v Bratislavě. Následně vystudovala v ateliéru fotografie na pražské UMPRUM. Těžištěm její tvorby jsou převážně média performance a videa, která různě variuje a následně prezentuje v prostorových instalacích. Jejich tématem je saturovaná zkušenost života na sociálních sítích, kterou prvoplánově nekritizuje, ale spíše zkoumá škálu emocí, které multimediální realita produkuje. K jejich zachycení využívá současné (post)filmové prostředky, různé narativní metody i práci se zvukem a hudbou, čímž vzniká osobitý jazyk schopný artikulovat způsob, jakým globální struktury dnešní společnosti ovlivňují naši identitu. Často přitom využívá afektovaný, nekonformní hlas – nadsazený, naivní, hyperfeminní či jiný –, a dává tak utlačovaným identitám možnost se performativně vymezit proti (hetero)normativní společnosti.

Tristan Gac (*1990) vystudoval na School of Fine Arts of Angers v jižní Francii. Jeho tvorba se opírá především o kresbu a práci s objekty, jejichž prostřednictvím zkoumá výrazovyé možnosti lyriky a sentimentu. Na mnohdy netradičně rámovaných kresbách vytvořených barevnou tužkou mísí artefakty z populární kultury cirkulující současným internetem se záblesky z nočních klubů, najdeme zde ale i symbolické použití květinových motivů, které Gacově tvorbě dodávají až romantický podtón. Ve svých dílech, jež snoubí 3D modelování se zdlouhavou ruční prací, záměrně buduje napětí mezi křehkostí, násilím a melancholií a pohrává si s jejich ambivalencí. Pestrobarevné kresby zasazené do trosek imaginární afterparty jakoby odrážely střípky budoucnosti postavené na snových spekulacích a fantaskních výjevech.

Program galerie Holešovická šachta vzniká za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky a Městské části Praha 7.